Pedagogická diagnostika
Pedagogická diagnostika v naší MŠ
Diagnostika je obecně charakterizována jako jistý druh poznávání, který je završen v podobě určitého závěru – diagnózy.
Hlavní myšlenkou diagnostiky je individuální přístup a individualizace vzdělávání. Pro individuální přístup je více než nutné vědět, co již dítě zná, umí a bezpečně ovládá a současně hledat společnou cestu ke zkvalitňování a pokroku.
V naší MŠ se snažíme o co nejlepší poznání dítěte. Jen na základě poznání slabých i silných stránek může probíhat plánování dalšího rozvoje. Všeobecná doporučení mohou být neúčinná a mnohdy mohou i osobnost dítěte poškodit. Základem pro další práci s dítětem je opřít se o jeho silné stránky a pomocí nich rozvíjet ty slabší. Při stimulování jednotlivých oblastí vždy dbáme na diferenciaci podle vývojové psychologie a věku. Přetěžování nebo podceňování dětí je velice vysokým rizikem. Zkušený pedagog profesionál by měl na základě svých pedagogických kompetencí napomoci i rodičům respektovat věková kritéria a možnosti dětí.
Nejdůležitějším momentem v pedagogické diagnostice je včasné rozpoznání oslabených funkcí, které by se měly v delším časovém horizontu a v mírném tempu rozvíjet a dostávat na vyšší úroveň. Slabší místa či oslabené funkce rozhodně nesmíme u dítěte zviditelňovat. Dítě by pak mohlo nabýt dojmu, že je špatné a nešikovné a to by bylo pro celý proces demotivující. Vždy zviditelňujeme silnější stránky, které si dítě již osvojilo a připravujeme dítěti dostatek možností a příležitostí na rozvoj těch slabších či oslabených.
Cílem pedagogické diagnostiky v naší MŠ je tak poukázat na jednotlivé oblasti vývoje a na jejich vzájemnou propojenost a podmíněnost. K tomuto účelu nám slouží Diagnostická portfolia.
Jednotlivé funkce a oblasti se rozhodně nevyvíjejí izolovaně, jsou navzájem ovlivněné a vzájemně se podporují.
Pokud je jedna část oblasti oslabená, promítá se to často do všech dalších oblastí. U vývoje dítěte se setkáváme s určitou posloupností a časovostí. „Časovost znamená, že schopnost, dovednost nastupuje, resp. dítě k ní obvykle dozraje v určitém věku, lépe řečeno ve věkovém rozmezí.“
Z toho vyplývá, že vývoj jedince je individuální, že každé dítě je opravdu jiné a že k dozrávání oblastí dochází v různých časových horizontech. Každý jedinec reaguje na podněty odlišně, jinou formou získává zkušenosti, dovednosti i vědomosti. Věkové hranice jsou pouze orientačním bodem, jen ukazují, jak by zhruba měl vývoj vypadat a probíhat.
Stále musíme mít na paměti, že pokud dítě není ještě vyzrálé, nemůže zvládnout v daný moment stanovený pokrok. Jediný limit, který omezuje pedagogy i rodiče dětí v MŠ, je zahájení povinné školní docházky. Dostatečná školní zralost a připravenost je velice důležitá nejen pro bezproblémové zvládání trivia, což je čtení, psaní, počítání, ale také pro sociální a komunikační dovednosti.
Pro dítě je tak nejlepší, aby se na školu pozvolna, postupně a hlavně nenásilně připravovalo, ale tato příprava musí dodržovat určitou posloupnost. Úroveň práce musí být nastavena tam, kde se právě dítě nachází, bez ohledu na věk a představu dospělých.
O pokroku a individuálních plánech rozvoje se můžete průběžně informovat u svých učitelek.
Pokud vás něco konkrétního zajímá, nebojte se zeptat. Jde přeci o vaše dítě.
Nejčastější diagnostické metody jsou:
- pozorování
- rozbor hry, kresby, díla
- rozhovor
- testovací metody
- dotazník
V průběhu měsíců říjen a listopad budeme všechny děti diagnostikovat a výsledky pak společně probereme na individuálních konzultacích s rodiči.
Cílem této diagnostiky je včas odhalit oslabené funce dětí a zahájit co nejdříve účelnou nápravu a podporu.
Vše samozřejmě po konzultaci a ve spolupráci s rodiči.